Velký prorok, výška cca240cm, šitá socha, 2017








Dafného útěk I., 250x120, tužka na papíře na plátně, 2016/17, fotky kreseb od Radka Dětinského
Dafného útěk II.
Dafného útěk III.
Dafného útěk IV.




Byl jednou jeden měňavec, nadaný darem vidět budoucnost. Jeho předpovědi však nebyli
v jejich společenství nijak oblíbené, protože všichni mají z budoucnosti strach obzvláště,
když by měli vědět, že není nic než tragická a to právě byla specializace tohoto věštce.
Předpovídal nemoci, uragány, útoky mořských hadů a podobné.

Jeho předpovědím se někdy vysmívali, někdy si jich snažili nevšímat, některé je občas vyděsili,
ale vcelku moc velký dopad na dění neměli, asi i proto, že se žádné nevyplnili. Až do jednoho dne,
kdy předpověděl velkou válku, která by měla začít útokem divokých koní. Tentokrát byl se svou
předpovědí tak neodbytný, že několik hloupých skutečně vyděsil a celý národ se v panice
zmobilizoval, než jim došlo, že je nikdo napadnout nemůže, protože žádní koně u nich nežijí.

Všichni se pak shodli, že už toho bylo moc a vyhostili ho dolů na zem. On sám si z toho nic nedělal,
ale rozhodl se, že s předpověďmi skončí, aby v novém domově opět nevzbudil nelibost. Bylo pro něj
rovněž nezbytné zvolit vhodnou podobu, aby nebyl nápadný. Po několika dnech pozorování si zvolil
bytost, částečně podobnou jeho přirozenému vzezření, jen o něco ladnější.

Brzy ho ostatní vzaly mezi sebe, směl se připojit k jejich každodenním činnostem. Příběh by tady
mohl končit a on by žil v poklidu až do skonání světa, kdyby se kolem jejich dívčí skupiny nezačal
ochomýtat jakýsi mladík, který měl oči jen pro něj. Proměněný s něčím takovým nepočítal, změnil
se v dívku, jen proto, že se mu líbily. Nevěděl proto, jak s mladíkovou pozorností naložit. Ten ho
pronásledoval kamkoliv se hnul, když se šel koupat do potoka, mladík se šel napít, když šel natrhat
jablka, mladík mu pomohl je odnést. Byl vytrvalý a dívka se mu snažila stále unikat.

Zamilovaný mladík, ale také nebyl takový, jaký se zdál – nehledal u dívky lásku, potřeboval najít
mladou pannu, aby jí mohl vyříznout srdce a sníst jej. Věřil, že by se pak stal univerzální bytostí,
ani ženou ani mužem a tudíž by nikdy už nikdy neřešil trable s láskou.

Jednoho večera se spolu šli projít a mladík, odhodlaný svůj čin provést, se na dívku vrhl s nožem.
Jenže když jí rozřízl hrudník, srdce tam nebylo. Nebylo tam vůbec nic. Mladík v úžasu oněměl,
o to více když se dívka proměnila v hrůzného tvora, člověku sice podobnému, přesto však
nevídaného. Hrudník se ještě vice rozevřel, mladíka pozřel a dívka se vrátila k ostatním.

Konec